Seznámení

Na ulici jsem poznal spousty zajímavých lidí. Nebyli to vždy jen neřádi, ale i dobří lidé.
Jednou jsem takhle narazil na dva mladý kluky. Jeden si říkal Jugine a ten druhý byl Varéz nebo tak
nějak, upřímně nevím. Jugina si pamatuji, protože jsme spolu celkem pár věcí zažili.
Původně jsem si říkal, že si s nimi jen zakouřím trávu a moc se s nimi nezdržím.
Jenže jsem tenkrát zjistil, že Jugine je víceméně taky na ulici. Byl trochu průserář, ale jinak to byl
fajn kluk. Tak nějak jsem měl za to, že mě kluci chtějí jen obrat a zmizet. Ale mohl to jen být můj
pocit. Však ulice mě učila nevěřit nikomu.
Nějak jsme se ten večer zakecali a trochu popili. Nechtělo se jim věřit, že jsem na ulici. Ale opak
byl pravdou.
Jugine si pak vzal Varéze stranou a něco si řekli. On jen kývl a přišli za mnou. Říká hele jestli
nemáš kde spát o něčem bych věděl. Říkám super, venku není moc teplo, beru to. Jako bych měl na
výběr. Avšak obezřetnost jsem musel mít.
Je pravda, že už si dost míst kde jsem spal nepamatuji. Nevím jak dlouho jsme jeli metrem a
tramvají. Ale vím jedno. Varéz nás přivedl k sobě před barák a dal Juginovi klíče.
Byly to klíče od starého BMW. Jugine říká, hele kámo není to komfort, ani hotel. Ale přeci
nebudeme spát někde venku.
A tak jsme se nasoukali oba do starého BMW a po chvilce kecání jsme usnuli. Já ležel vzadu a
Jugine si sklopil sedačku a chrněli jsme až do rána.
Ráno to v autě vypadalo jo v erotické scéně v Titaniku. Zapařená okna a nedýchatelný vzduch.
Vylezli jsme ven, kde byla zima sice, ale už jsme se nutně museli protáhnout. Ono spát v autě bylo
opravdu nic moc. Ale lepší než schody nebo sklep.
Jediné co mě ráno napadlo bylo, že není tak zle být na ulici a přijmout pomoc.