Zima a chlad
Už je tady to období, kdy si říkáme, jaká je venku zima. Stěžujeme si, že fouká vítr. Je mlha a sychravo. A víte co? Já to dělám taky. Akorát mně pak dojde, že jsem mrzl už hůř. A nemyslete si, že mě to zahřeje, kdepak. Spíš mě to víc naštve.
To, že si občas na něco postěžujeme, je naprosto v pořádku. A nikoho bychom neměli soudit za to, na co si stěžuje. Pokud to člověk nedělá často.
Ale o tom tenhle článek není. Není o stěžování si, je v něm střípek mého příběhu.
Pamatuji si, jak jsem na Lužinách (Praha) měl vyhlídnuté tři vchody, kam se dostanu bez problémů. Problém nastal, jakmile lidé zjistili, že tam spím. No ono to nebylo ani moc těžké zjistit. Sice jsem tam chodil pozdě v noci a potichu. Jenže kvůli spánkové apnoe (zjištěno až o mnoho let později) jsem strašlivě chrápal. Což se samozřejmě nad výtahovou šachtou nebo kdekoliv jinde na chodbě velmi ozývalo.
No a tak obyvatelé zákonitě udělali opatření, abych se do těchto vchodů nedostal. A to byl problém, stalo se to takto v jeden den. Jel jsem tenkrát z Anděla z brigády, neměl jsem zimní oblečení. Tenisky, podzimní bunda, mikina, ani čepici jsem neměl. Když jsem zjistil, že už nemám možnost spát tam, kde jsem zvyklý, musel jsem jednat. Rychle zpátky na metro a nějak přežít noc a ráno najít nová místa. A taky si koupit spacák. Zrovna na něj bylo a pořád to byla jistá investice, když porovnám s ubytovnou.
A tak jsem vyrazil metrem zpět k centru. Nebyla to první taková noc, kdy byla zima a já musel být venku. Takže plán byl jasný. Nezmrznout! Chodit po městě a zůstat vzhůru, zkusit najít cokoliv, kam se upíchnout.
Ne vždy se dá najít místo, kam člověk může zalézt, nebo se aspoň na chvíli schovat. A přesně takový byl ten večer. Už jsem chodil asi 3 hodiny a už nikde moc lidí nebylo. Snažil jsem se jezdit nočními tramvajemi sem a tam, ale ono to nebylo úplně lehké. Nechtěl jsem další pokuty a problémy. Pamatuji si, jak jsem zahnul do nějaké uličky a byl tam tepelný průduch u staršího domu. Někteří to znáte - pára všude a horko. Tam jsem si stoupl a ohříval se. Bylo to příjemné a mně se chtělo zpívat. Opravdu, hledal jsem vždy ve všem pozitivum. Jenže tohle nebyl ten správný večer. Okolo šli tři kluci, kouřili a já měl strašnou chuť na cigaretu. Slušně jsem se zeptal, jestli by jednu nemohli postrádat. Odpovědí mi byl kopanec do břicha. Hned následovaly další rány. Slyšel jsem pouze urážky a nadávky. Neměl jsem možnost se ani bránit. Když skončili, ležel jsem na zemi a plival krev. Bolel mě obličej a jasně jsem cítil, jak mi otéká.
Nějak jsem se zvedl a snažil se opřít o barák. Začalo pršet, bohužel ne malinko. Znáte ten příval deště, během kterého nestíhají kanalizace? Tak přesně tohle se strhlo. Během chvilky jsem byl opravdu promočený úplně na kost. Zbitý a zmoklý jsem si našel podchod a tam vyždímal oblečení a zase si jej oblékl.
Zajímavé bylo, že tenkrát se ani tohle nepodepsalo na mém zdraví. Jasně že jsem měl rýmu, ale chlapská rýmička mě tenkrát tolik nedokázala odrovnat.
Hned jak to ráno bylo možné jsem zajel do sekáče a místo spacáku koupil nové oblečení, abych mohl na brigádu. Štěstí, že jsem si schovával peníze vždy do bot. Jinak bych tu noc o ně přišel, tím jsem si jist.
To, že si občas na něco postěžujeme, je naprosto v pořádku. A nikoho bychom neměli soudit za to, na co si stěžuje. Pokud to člověk nedělá často.
Ale o tom tenhle článek není. Není o stěžování si, je v něm střípek mého příběhu.
Pamatuji si, jak jsem na Lužinách (Praha) měl vyhlídnuté tři vchody, kam se dostanu bez problémů. Problém nastal, jakmile lidé zjistili, že tam spím. No ono to nebylo ani moc těžké zjistit. Sice jsem tam chodil pozdě v noci a potichu. Jenže kvůli spánkové apnoe (zjištěno až o mnoho let později) jsem strašlivě chrápal. Což se samozřejmě nad výtahovou šachtou nebo kdekoliv jinde na chodbě velmi ozývalo.
No a tak obyvatelé zákonitě udělali opatření, abych se do těchto vchodů nedostal. A to byl problém, stalo se to takto v jeden den. Jel jsem tenkrát z Anděla z brigády, neměl jsem zimní oblečení. Tenisky, podzimní bunda, mikina, ani čepici jsem neměl. Když jsem zjistil, že už nemám možnost spát tam, kde jsem zvyklý, musel jsem jednat. Rychle zpátky na metro a nějak přežít noc a ráno najít nová místa. A taky si koupit spacák. Zrovna na něj bylo a pořád to byla jistá investice, když porovnám s ubytovnou.
A tak jsem vyrazil metrem zpět k centru. Nebyla to první taková noc, kdy byla zima a já musel být venku. Takže plán byl jasný. Nezmrznout! Chodit po městě a zůstat vzhůru, zkusit najít cokoliv, kam se upíchnout.
Ne vždy se dá najít místo, kam člověk může zalézt, nebo se aspoň na chvíli schovat. A přesně takový byl ten večer. Už jsem chodil asi 3 hodiny a už nikde moc lidí nebylo. Snažil jsem se jezdit nočními tramvajemi sem a tam, ale ono to nebylo úplně lehké. Nechtěl jsem další pokuty a problémy. Pamatuji si, jak jsem zahnul do nějaké uličky a byl tam tepelný průduch u staršího domu. Někteří to znáte - pára všude a horko. Tam jsem si stoupl a ohříval se. Bylo to příjemné a mně se chtělo zpívat. Opravdu, hledal jsem vždy ve všem pozitivum. Jenže tohle nebyl ten správný večer. Okolo šli tři kluci, kouřili a já měl strašnou chuť na cigaretu. Slušně jsem se zeptal, jestli by jednu nemohli postrádat. Odpovědí mi byl kopanec do břicha. Hned následovaly další rány. Slyšel jsem pouze urážky a nadávky. Neměl jsem možnost se ani bránit. Když skončili, ležel jsem na zemi a plival krev. Bolel mě obličej a jasně jsem cítil, jak mi otéká.
Nějak jsem se zvedl a snažil se opřít o barák. Začalo pršet, bohužel ne malinko. Znáte ten příval deště, během kterého nestíhají kanalizace? Tak přesně tohle se strhlo. Během chvilky jsem byl opravdu promočený úplně na kost. Zbitý a zmoklý jsem si našel podchod a tam vyždímal oblečení a zase si jej oblékl.
Zajímavé bylo, že tenkrát se ani tohle nepodepsalo na mém zdraví. Jasně že jsem měl rýmu, ale chlapská rýmička mě tenkrát tolik nedokázala odrovnat.
Hned jak to ráno bylo možné jsem zajel do sekáče a místo spacáku koupil nové oblečení, abych mohl na brigádu. Štěstí, že jsem si schovával peníze vždy do bot. Jinak bych tu noc o ně přišel, tím jsem si jist.
Komentáře
Okomentovat