Drogy

Postupně vše pomalu plynulo a den za dnem ubíhaly pomalu. Po svátcích se špatně hledala brigáda a nebylo jednoduché vyjít s tím co jsem měl. Vše, co jsem měl se vešlo do batohu, a to nebylo moc positivní. Zrovna napadl čerstvý sníh a venku v noci mrzlo tak moc, že to bolelo.

Ve vchodě kde jsem spával u výtahové šachty, zrovna probíhaly opravy. Což znamenalo jediné. Najít si něco jiného na spaní. Bylo fakt hrozný brouzdat v Praze mezi paneláky a snažit se dostat dovnitř. Když je zamčeno, žádný trik vám nepomůže. Bloudil jsem takhle celou noc. Nebyla to jediná noc, kdy jsem se nikam nedostal. Ale tohle byla zvláštní noc. Byla opravdu velká zima a k tomu se přidal vítr a neskutečně mrzlo. Jen na chvilku se zastavit tak by ze mě byl sněhulák.

Když jste promrzlí na kost a jediné místo kde se najde teplo je první ranní metro nebo tramvaj, je to veliká úleva.  Po takové noci na vás každý pozná, že je něco špatně. Vypadáte jako po flámu, ale cítíte se mnohem hůř. Jediné, co zvládnete je jezdit metrem z konečné na konečnou, než se zvládnete odhodlat něco dělat. Hlad a žízeň vás stejně vyženou co nejdřív.

V hlavě se vám postupně honí myšlenky, jestli má smysl prodlužovat tu beznaděj. Nechcete se tomu poddat, ale stejně to uděláte. Sednete si někde do rohu a jen brečíte. Nebo aspoň já to tak udělal. Nesnášíte se a vše kolem sebe.

Rozhodl jsem se, že musím něco vymyslet, ale co. Jasně tak hurá na hlavák. Jako vždy mezi lidi se stejným nebo horším osudem. Jednak se cítíte lépe a taky tak trochu zapadnete. Seděl jsem na hlavním nádraží a balil jsem si cigaretu. V tom přišel kluk, který mi na pár měsíců změnil život. Povídá, kámo nemáš trochu tabáku? Jasně dej si. Vypadal dost sešle a bylo mu o dost víc než mě. Teda od pohledu. Jenže věkem byl jen o kousek starší. Představil se jako Dejv.

Šli jsme ven kouřit a kecali jsme o všem možném. On najednou vytáhl pytlík s pervitinem a říkal, hele jsi v pohodě, pojď dáme si zapomeneš na problémy. A to byl začátek mých drogových eskapád. Chtěl jsem se cítit tak abych neměl problémy. Jasně po tom, co se mi stalo na Vánoce jsem to zkusil, ale teď to bylo jiné. A tak jsme si spolu šňupli a mně se líbilo, jak ten pocit beznaděje začal pomalu mizet a převládala euforie a pohoda. Ten večer jsme strávili celý spolu hlavně na nádraží.

Jenže já ráno chtěl další zabití těch myšlenek. A tak se šli shánět prachy. No nejsem na to pyšný to ani náhodou. Ani jsem v tom nebyl dobrý. Vždyť jsem vždy zkoušel brigády. Šli jsme a v obchodě ukradli flašku vodky a Vitacity.

Na Václaváku jsme turistům prodávali Vitacit jako pervitin. Byl jsem v tom fakt dobrej prodal jsem toho za 1500 korun. Šli jsme sehnat společně opravdový fet a zase se sjeli. Do teď si pamatuji, jak jsem čekal u jednoho vchodu a měl strach, že utekl. Skoro půl hodiny trvalo, než přišel.

Začali jsme spolu denně šňupat a vydělávat na turistech občas to byla tráva, ale jinak hlavně falešný pervitin. Smažili jsme snad denně. Bylo to šílený a já zapomněl na všechny starosti, ale i na to že se chci z ulice dostat. Tohle, jak zapomenete jste ztracený.

A tak jsem se pomalu v tom všem ztrácel a namlouval jsem si, že prodejem drog si našetřím prachy abych z ní zmizel. No to možná jo, ale nesmíte šňupat!

To, jak jsem se z drog dostal a jak to probíhalo je na dlouho, a ještě se k tomu určitě tady na blogu vrátím. Teď bylo podstatné, že jsem vydělával a neřešil nic. Jenže když většinu profutrujete nosem tak je to k ničemu.

Jsem čistý dlouhých deset let a nikdy jsem si žádnou drogu nepíchl. K tomu jsem se až moc miloval. Píšu to pro to, že Dejv a neodolal bohužel už není mezi námi. Ale i tom vám povím jindy. I přesto, že mi ukázal cestu drog, byl to moc dobrý přítel a nikdy mě nepodvedl. Nikdy mi neublížil a vždy jsme si pomáhali. Jednou si ve rvačce přede mne stoupl, aby mě nebodli. Byl to moc dobrý kluk, jen nezvládl svou touhu a tou byly drogy. On je miloval víc než sebe!