Stop

Už několik dní jsem spal v jednom sklepě činžovního domu. Vlastně to bylo zatím to nejlepší místo, kde složit hlavu. Našel jsem ho náhodou jednou v noci. Někdo vycházel z domu ven a dveře se nezabouchl. Když jste na ulici, máte na to zbystřené smysly. Naučíte se otevírat dveře slevovou kartičkou nebo kolíčkem na prádlo. Ve sklepě byla stará lavička a koberec. Ne, že by to bylo extra pohodlné, ale spát a přikrýt se dalo.
Bylo léto a všichni kamarádi někde byli. Každý někam cestoval a já se nudil. No nudil, člověk když nemá kam složit hlavu a musí se starat o to, jak sehnat jídlo, tak se nenudí. 
Chtěl jsem taky někam vypadnout. Nemusím ani říkat, jak moc jsem záviděl všem, co někde byli. Bylo mi 17, v tu dobu se dalo ještě dobře stopovat, což jsem měl vyzkoušené ze školy. Pravidelně jsme stopovali a vždy nás někdo vzal. 
Tak jsem se jednoho dne rozhodl, že vyrazím za kamarády na jih Čech, kde byli u táty.
Zašel jsem do jednoho většího supermarketu a ukradl jsem si nějaké jídlo a jedno mýdlo. Vždycky jsem měl strach, že mě chytí a bude zle. Dneska mi to prošlo. 
Šel jsem se osprchovat na své oblíbené místo, kde sprchy měli lidi z kempu zdarma. Nikdo to nehlídal, sprchy nebyly na žetony, a tak to bylo v pohodě. Po cestě jsem viděl pověšené prádlo na šňůře u jednoho domu. Skok přes plot, vzít čisté tričko a skok zpátky.
Vím, že je to hrozný, ale věci mi už zapáchaly z toho, jak jsem spal ve sklepě, a chtěl jsem, aby mě někdo vzal stopem. 
Kraťasy jsem měl takové ty rychleschnoucí, takže bylo jednoduchý je vyprat ve sprše a nechat uschnout na sobě. Než jsem došel na stopa, což bylo asi 4 km na kraj města, byl jsem suchý a po cestě zastávka v parfumerii. Testerem se navonět a hurá na cestu.
Pomalu se začínalo zatahovat a já si říkal, jestli začne pršet, aspoň jsem pořád ve městě a mám kam se schovat. 
Během půl hodinky mi zastavilo auto a v něm chlap, tak 35. Auto bylo drahý, nevím už, co to bylo, ale bylo. Cesta se ubírala směrem Praha a my si tak normálně povídali. Najednou mi říká,hele co kdybychom si udělali výlet. Jak jako výlet. No někam si zajedeme a pobavíme se. Při těchhle slovech mi sahal na koleno a já mu rázně odstrčil ruku a řekl, že fakt nejsem na kluky. On, že to nevadí, že si jen užijeme. To ani náhodou. 
Zastavil a vyhodil mě ven z auta.
A tak jsem začal mezi Louny a Slaným stopovat znovu. Byl jsem z toho dost nesvůj, ale neměl jsem na výběr. Jako na potvoru začalo pršet. Takový ten vytrvalý letní déšť. Jo , to jsem potřeboval, promoknout na kost. Přes hodinu jsem stopoval. Ono není čemu se divit. Když prší, kdo si do auta vezme někoho, kdo je úplně mokrý.
Když jsem to chtěl vzdát a pomalu přestávalo pršet a já byl odhodlaný jít zpátky do svého města pěšky, zastavilo auto. 
Červená felicie a v něm 27letá maminka s malou dcerou. Kam stopuješ mladíku. Do Písku. Tak nastup já, jedu do Budějovic. To mě fakt zahřálo u srdce. Jak dlouho stopuješ? A tak jsem jívyprávěl, co se mi  stalo. Byla milá, koupila mi na benzínce kávu a nějaký koláč a já zase získal víru v dobré lidi.

Ne na dlouho, ale o tom zase jindy.