Návrat!
Jedu na hlavní nádraží v Praze. Je skoro 22:00 a já jedu tramvají číslo 9.
Vůbec mi nedochází co dělám.
Byl to instinkt? Nebo nerozvážnost? Pravda je, že jsem si nic neuvědomoval.
Příští zastávka hlavní nádraží. Teď mi začíná docházet kolik je hodin a že jsem měl jet metrem. To nejhorší mě má potkat, ale to jsem netušil.
Vystupuji z tramvaje udělám pár kroků.
Nejednou stojím, nemůžu se hnout. Sevřené hrdlo, zrychlený tep, potí se mi dlaně.
Stéká mi slza z oka.
V hlavě mi běží jediná myšlenka: Ten boj jsi už vyhrál, to zvládneš!
Tělo mi dovolilo pokračovat v chůzi. Opatrně se rozhlížím. Vidím dealera prodávat pervitin. Odpočívající šlapku. Pár mladých kluků co si určitě přivydělávají svým tělem.
Bezdomovci co mají tolik tašek, že radši zevlují na lavičce.
Míjím lavičku s partou lidí. Vidím známou tvář. Poleje mě horko a pot. Hej kámo počkej, postaví se mi do cesty. Šíleně páchne což u něj bylo vždy poznávacím znamením. Ale pach mě teď nezajímá. Brácho nemáš cigaretu? Ne nemám!
Počkej, já tě znám nejsi Jimm?
Ne nejsem! Jako by jsi z oka vypadl jednomu klukovi co tu kdysi zevlil. Promiň spěchám. Vrazil jsem mu 50 a rychle pokračoval.
Tohle bylo nepříjemné a zlé. Opravdu jsem to málem nedal. Skoro jsem se sesypal. Všude vidím lidi z dávné minulosti, oni se nezměnili. Začíná mi být lépe.
Vejdu do vestibulu. Vlak který má přijet právě teď má 30 minut zpoždění. Sucho v krku je zpět. Jak zpoždění, co tu budu takhle dlouho dělat. Na nástupiště nechoď, slyším ve své hlavě. Jasně tam by to mohlo být horší.
Tweetuji o stošest. Podpora ve zprávách a na tweetech. Moc děkuji, že jste se mnou.
Všude kolem hyeny. Hledají koho kde okrást. Poznám je! Vím jak myslí a co hledají.
Šok! Kolem prochází, člověk který mi kdysi hodně moc ublížil. Je tu sevřené hrdlo opět. Ale najednou zmizí. Je tu vztek. Chci ho praštit. Hodně mu ublížit. Ponížit ho jako on mě. Podíváme se na sebe. On mě nepoznal, ale já viděl záblesk beznaděje. Smutek a bezmoc.
Vztek je pryč! Najednou jsem nad věcí. Je mi lépe. Přijíždí vlak, odcházíme na metro. Jsem v bezpečí a je mi skvěle. Vyhrál jsem!
Vůbec mi nedochází co dělám.
Byl to instinkt? Nebo nerozvážnost? Pravda je, že jsem si nic neuvědomoval.
Příští zastávka hlavní nádraží. Teď mi začíná docházet kolik je hodin a že jsem měl jet metrem. To nejhorší mě má potkat, ale to jsem netušil.
Vystupuji z tramvaje udělám pár kroků.
Nejednou stojím, nemůžu se hnout. Sevřené hrdlo, zrychlený tep, potí se mi dlaně.
Stéká mi slza z oka.
V hlavě mi běží jediná myšlenka: Ten boj jsi už vyhrál, to zvládneš!
Tělo mi dovolilo pokračovat v chůzi. Opatrně se rozhlížím. Vidím dealera prodávat pervitin. Odpočívající šlapku. Pár mladých kluků co si určitě přivydělávají svým tělem.
Bezdomovci co mají tolik tašek, že radši zevlují na lavičce.
Míjím lavičku s partou lidí. Vidím známou tvář. Poleje mě horko a pot. Hej kámo počkej, postaví se mi do cesty. Šíleně páchne což u něj bylo vždy poznávacím znamením. Ale pach mě teď nezajímá. Brácho nemáš cigaretu? Ne nemám!
Počkej, já tě znám nejsi Jimm?
Ne nejsem! Jako by jsi z oka vypadl jednomu klukovi co tu kdysi zevlil. Promiň spěchám. Vrazil jsem mu 50 a rychle pokračoval.
Tohle bylo nepříjemné a zlé. Opravdu jsem to málem nedal. Skoro jsem se sesypal. Všude vidím lidi z dávné minulosti, oni se nezměnili. Začíná mi být lépe.
Vejdu do vestibulu. Vlak který má přijet právě teď má 30 minut zpoždění. Sucho v krku je zpět. Jak zpoždění, co tu budu takhle dlouho dělat. Na nástupiště nechoď, slyším ve své hlavě. Jasně tam by to mohlo být horší.
Tweetuji o stošest. Podpora ve zprávách a na tweetech. Moc děkuji, že jste se mnou.
Všude kolem hyeny. Hledají koho kde okrást. Poznám je! Vím jak myslí a co hledají.
Šok! Kolem prochází, člověk který mi kdysi hodně moc ublížil. Je tu sevřené hrdlo opět. Ale najednou zmizí. Je tu vztek. Chci ho praštit. Hodně mu ublížit. Ponížit ho jako on mě. Podíváme se na sebe. On mě nepoznal, ale já viděl záblesk beznaděje. Smutek a bezmoc.
Vztek je pryč! Najednou jsem nad věcí. Je mi lépe. Přijíždí vlak, odcházíme na metro. Jsem v bezpečí a je mi skvěle. Vyhrál jsem!
Komentáře
Okomentovat